Ekologická daň – víte, jak se vás týká?

„V tomto světě není nic jistého – kromě smrti a daní“Benjamin Franklin

Ve výše uvedeném citátu je mnoho pravdy. Chapadla berního úřadu dosáhnou opravdu daleko a jejich spárům unikne málokdo – často za cenu exilu v některé exotické destinaci. Ale nyní vážně. Z mnoha daní, které stát od svých občanů vybírá, je takzvaná ekologická daň obestřena mnoha nejasnostmi. Víte, jak se týká konkrétně vás?

 

Proč vůbec máme „ekologickou daň“?

V prvé řadě je třeba zmínit, že pojem ekologická daň je poměrně nepřesný a ve sbírce zákonů bychom jej hledali marně. Souhrnně se tak ale mezi laiky označují veškeré daně a poplatky, které stát vybírá jako kompenzaci za způsobené i potenciální poškození životního prostředí.

Poškozování životního prostředí spadá do definice tzv. negativní externality. Pojem negativní externalita označuje nežádoucí dopady (především ekonomických) aktivit na jejich okolí. Typickými příklady jsou například vypouštění chemikálií do řeky, hluk ze stavby, ale třeba i kouření cigaret (pokud nutí osoby v okolí k pasivnímu kouření).

Pojem negativní externalita označuje nežádoucí dopady (především ekonomických) aktivit na jejich okolí.

Původce negativní externality většinou nenese žádné náklady za způsobenou škodu, a proto jej nic nemotivuje k omezování těchto činností. Navíc jsou tyto škody často obtížně vyčíslitelné a jejich dopad může být mnohdy skrytý, s dalekosáhlými následky pro celou společnost. Toto platí právě při znečišťování životního prostředí a přírodního dědictví. Proto zde přichází na řadu státní aparát, který na většinu činností zapříčiňujících negativní externality uvaluje různé daně.

Tyto daně mají dvojí motivaci. V první řadě se jedná o přímou kompenzaci za vzniklé i potenciální škody způsobené ekologicky náročnou činností. Stát si takto obstarává prostředky pro údržbu, revitalizaci a obnovování krajiny, půdy a dalších přírodních zdrojů.

Druhým důvodem je prevence negativních externalit. Zdanění činností a produktů zatěžujících okolí a životní prostředí se samozřejmě odráží v jejich ceně. Z tohoto důvodu se negativní externality promítají do rozhodování jejich původců, dochází k tzv. internalizaci negativních externalit. Vyšší náklady tak vedou ke zvolení méně náročné alternativy, případně k úplnému upuštění od dané aktivity.

 

Kdo všechno platí ekologické daně?

Spíš než o ekologické dani bychom tedy měli hovořit o ekologických daních, byť ani v jednom případě se nejedná o pojem zakotvený v české legislativě. V běžné mluvě se tak však označují veškeré daně kompenzující újmu na životním prostředí. Činností, za které se platí ekologická daň, je pak celá řada.

Takzvané ekologické daně se s největší pravděpodobností týkají i vaší domácnosti. V tomto případě se ale o většinu starostí (jako třeba kdy se platí ekologická daň) postarají vaši dodavatelé energií. Vy ji jen zaplatíte ze svých peněz. O něco složitější je však vaše situace, pokud patříte mezi motoristy.

V tomto případě zaplatíte ekologickou daň hned několikrát. Za určitou formu ekologické daně by se totiž dala považovat i spotřební daň, uvalená na pohonné hmoty do spalovacích motorů. Ta má mimo jiné za cíl omezit spotřebu nafty a benzínu, a tím snížit znečištění ovzduší.

Většinou se však pod ekologickou daní na auta považuje poplatek za likvidaci autovraků. Výše tohoto poplatku se odvíjí od množství emisí, které automobil vypouští do ovzduší. Podle toho zjistíte, kolik činí ekologická daň za vaše auto. „Ekologická daň na auta“ se platí jen při první registraci vozu v České republice, nebo při přeregistraci.

Ekologické dani podléhají zejména společnosti působící v těžkém průmyslu a těžařství.

 

Alternativní doprava – nejen únik před daněmi

Ekologické dani na auta se můžete vyhnout i tím, že dáte přednost alternativní dopravě. Není tím myšlen „pěškobus“, hromadná doprava ani cyklistika. Jedná se o dopravní prostředky užívající alternativní pohon, převážně tedy plyn nebo elektřinu. Vozy s tímto typem pohonu zpravidla spadají do nejméně náročných emisních tříd a často bývají i dotovány státem.

Čím dál větší popularitě se těší americká společnost Tesla Motors, zabývající se vývojem a výrobou elektromobilů. Její majitel Elon Musk je považován za vizionáře a je dost dobře možné, že se do dějin zapíše stejně hluboko, jako se to před sto lety podařilo Henrymu Fordovi. Budoucnost tak možná nebude patřit vznášedlům, ale elektromobilům.

Výše ekologické daně na auto se odvíjí od množství emisí, které vaše vozidlo vypouští z výfuku.

 

Hodnocení




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *