Místností se tiše neslo jemné zašustění spodničkami vyztužené sukně. Zámecká paní usedla na čalouněnou podušku do výklenku okna a podívala se dolů do zahrady. Copak se jí asi honilo hlavou? Toto už dneska sotva uhádneme, stejně tak se můžeme domýšlet, jak se žilo na zámku v 17. století. Z pohledu moderního člověka se může život na barokním zámku jevit jako pohádka. Skutečnost bude ale určitě trochu jiná minimálně proto, že internet byl tehdy ještě zcela neznámým pojmem.
Teplo domova, aneb bez kamen to nešlo
Na svou dobu bývaly zámecké pokoje zařízeny tak, aby vyhovovaly životu šlechty a aby ji také náležitě reprezentovaly. Přenesme se proto o více než 400 let zpátky do minulosti. Jsme v zámecké knihovně, okolo nás zuří třicetiletá válka nebo bude zakrátko končit, ale všední dny šlechty jsou naplněny jejich běžnou činností, pokud ovšem se válečné boje neodehrávaly v její bezprostřední blízkosti. V knihovně najdeme barokní skříně, obsahující díla významných autorů tehdejší doby. Když se přesuneme o kousek dále, ocitneme se v příjemně zařízené jídelně, jejíž dominantou jsou velká kachlová kamna v rohu místnosti. Mistři kamnáři si na výrobě kamen pro vrchnost nechávali hodně záležet, a jednotlivé kachle velkých rozměrů s polévaným povrchem jsou proto bohatě zdobené reliéfy. Aby ničím nerušili klid svých pánů, přikládali sloužící dřevo do kamen z chodby.
Zdobený barokní nábytek z masivu
Na začátku 17. století býval nábytek těžký, vyrobený z masivu z dubového dřeva, v pozdějších létech 17. století pak také ze dřeva ořechu nebo mahagonu. Skříně, stolky, postele, kabinety, komody, příborníky, hodiny zdobilo tzv. fazetování, které výrobu nábytku zlevnilo. Nábytek byl z krásného masivu a přitom nestál tolik peněz a výsledkem byl vždy originální kousek, který dodal interiéru šlechtického sídla osobité kouzlo. Fazetování spočívalo v tenkém plátku drahého dřeva, který se pečlivě naklížil na dřevo levnější.
Oblíbená a na tehdejší dobu vysoce moderní byla intarzie, což je obraz vytvořený šikovnýma rukama zručných truhlářů skládáním a lepením dýh různých barev a struktur. Často se dřevěné dýhy používaly v kombinaci s jinými materiály – s perletí, želvovinou, slonovinou či cínem a mosazí. Stranou nezůstávaly ani zdi zámeckých pokojů, které v 17. století velmi často zdobily kožené nebo látkové tapety či umně utkané tapisérie s různými výjevy například z mythologie.
