Vždy, když rodiče odjíždějí na dovolenou, prosí mě, abych jim pohlídal dům a postaral se i psa. Sám v bytě nemám nic, o co bych se musel denně starat, takže se k nim vždycky na dobu jejich nepřítomnosti nastěhuji. Naposledy se to moje hlídání ale trošku vymklo kontrole.
Pozval jsem si na večer pár přátel a dal si společně s nimi víno. Jsou to mí spolužáci ze střední, takže vždycky, když se sejdeme, rozproudí se zábava spíš v takovém puberťáckém stylu, jak jsme si to spolu zažili na škole. A stejně tak to bylo i teď, pili jsme víc, než obvykle, došlo i na nějaké sázky a tak dál. Nebyl jsem už ve svém stavu schopný pozorovat okolí a následky naší akce jsem mohl zhodnotit až ráno po probuzení.
Nevím, jak se to stalo, ale rozlili jsme na krémový koberec rodičů skoro celou láhev červeného vína. Nechápu, co jsme mohli dělat. Každopádně jsem to musel rychle řešit. Rodičům jsem nechtěl nic zatajovat, ale doufal jsem, že jim to povím až ve chvíli, kdy už dám všechno do pořádku.
Obvolal jsem pár známých, jestli neznají dobrý servis, který by mi koberec dokázal vyčistit. Naštěstí měl jeden z nich podobnou zkušenost a okamžitě mi doporučil A SERVIS LIPKA, s.r.o., čištění koberců a sedaček Ostrava. Říkal, že jedině oni by mi mohli být schopni koberec vyčistit i v krátké lhůtě. To byla velká výhoda, protože rodiče už měli část dovolené za sebou a za pár dnů se měli vracet.
A SERVIS mi naštěstí vyhověl a byl ochotný provést čištění ještě před návratem rodičů. Když koberec čistili, nestačil jsem se divit, jak pracné to může být. Ale bylo to nezbytné, aby skvrny odstranili beze zbytku. Díky rotačním kartáčům a účinné chemii pronikli až do struktury koberce a se skvrnami se nadobro vypořádali. Jejich styl mě ohromil, zachránili celou situaci a já se mohl těšit na příjezd rodičů.
Zůstávají vám na oknech „mapy“ po leštění? Jak na to správně
Slovo prokrastinace je v poslední době hitem. Nejsem si jistá, jestli to není jen označení pro lenochy. Každopádně zní vždycky lépe, když o sobě řeknete, že prokrastinujete, než že jste líní něco dělat. Takže jsem se v rámci prokrastinace rozhodla napsat o své lenosti.
Jsem líná dělat domácí práce. Vždycky jsem byla a vždycky asi budu. Moje máma to nikdy nemohla pochopit. Honila mě do úklidu a nakonec z toho byla jen hádka. Teď už jsem se ale osamostatnila, bydlím sama a vydělávám. Máma jezdí občas na návštěvy a prvním námětem jejího monologu je, jak je možné, že takhle může někdo žít. Naposledy se se mnou loučila slovy: „Alespoň okna by sis mohla umýt.“
Rozhodla jsem se, že jí pro jednou vyhovím. Teda ne úplně. Domluvila jsem se s firmou A SERVIS LIPKA, s.r.o., mytí oken Ostrava, čištění fasád, že to její zaměstnanci udělají za mě. Nechtěla jsem mámě přiznat, že jsem se do úklidu nepustila sama, takže jsem neměla jinou možnost, než být otravný zákazník, pozorovat pracovníky při úklidu a na všechno se vyptávat, abych mohla případně čelit křížovému výslechu mámy.
Zaměstnanci A SERVISU byli překvapivě velice ochotní si se mnou při práci povídat. Zasvětili mě do tajů umývání oken. Pečlivě omyli všechny parapety i rámy v bytě, saponátem vyčistili skleněné plochy a za sucha okno vyleštili. Ptala jsem se jich, proč na leštění nepoužívají nějaký přípravek, řekli mi, že s tím neměli moc dobrou zkušenost, nechával šmouhy. Někdy dokonce po nějaké době vystoupily zbytky starého leštidla a na oknech zůstaly nepěkné mapy po leštění.
Nabitá novými vědomostmi jsem připravená na máminu návštěvu, jen nevím, jestli mi uvěří, že jsem okna umyla tak dokonale.
